Skutečné příběhy cestovatelů, které vás naplní touhou po cestování

Požádali jsme VÁS, abyste nám vyprávěli své inspirativní cestovatelské příběhy, své momenty z #MeetTheWorld, a vy jste nezklamali! Pokud máte příběh, který byste nám chtěli vyprávět, pošlete nám ho ZDE! A nyní několik našich oblíbených..

Laskavost cizinců

„Před několika týdny si dvě známé dívky zapomněly vzít s sebou hotovost, aby mohly zaplatit cestu na Duhovou horu kousek od Cusca v Peru. Rád jsem jim těch 20 soles dal, protože určitě jednou také uvíznu v podobné situaci. O dva týdny později jsme byli s manželkou ve Foz do Iguacu v Brazílii. Přecházeli jsme do argentinského Puerto Iguacu, kde jsme se chystali na autobus do Buenos Aires. Kvůli zácpě na přechodu nám autobus ujel o dvě hodiny! Aby toho nebylo málo, utratil jsem poslední Real, který jsem měl ve Fozu, ale řekl jsem si, že si prostě zajdu do bankomatu na autobusovém nádraží.
Když jsme dorazili na místo, bylo mi řečeno, že v celém městě nefunguje internet! Žádné placení bankovní kartou, žádný bankomat, žádný autobus, žádný hostel, ani jedno peso po ruce, hlad, únava, žízeň a maximální stres! Našel jsem nedaleký hostel, kde nás nechali přespat, a prostě mi dali slovo, že jsem schopen zaplatit. Dokonce jsem měl na dluh nějaké pivo – po dni, který jsme měli za sebou, nezbytné!
Naštěstí se věci rychle obrátily. Potkali jsme skupinu jedenácti Argentinců, kteří cestovali nezávisle na sobě a všichni se nedávno seznámili. Grilovali typické asado (BBQ) a popíjeli skvělé červené víno. Jedli jsme jako králové, tančili a smáli se celou noc díky štědrosti úplně cizích lidí, kteří nás přijali s otevřenou náručí a širokými úsměvy. Když slyšeli náš příběh, usmívali se a říkali, že všechno bude v pořádku, a nedělali si legraci.“
Zaslal David Rodriguez.

Ztraceni v překladu

„Byl jsem dobrovolným učitelem angličtiny ve venkovské oblasti Vietnamu, když mě jednoho dne pár studentů požádalo, abych „přišel na zákusek!“ Zmrzlinu jsem nejedla už několik týdnů, takže jsem byla nadšená. Nastoupili jsme do velmi přeplněného autobusu, což měla být vlajka číslo jedna, protože jsme žili v tak malém městě. Obvykle všude jezdíme na kole nebo chodíme pěšky, ale tentokrát jsme jeli čtyřicet minut za město do ruského letoviska. Měl jsem dojem, že jedeme do poměrně luxusní dezertní restaurace. Ne.
O půl hodiny později se obzor úplně změnil z tropů na úplné písečné duny. Vystoupili jsme z autobusu a já požádal kamaráda, aby mi znovu vysvětlil, co děláme. „Dezert,“ řekla a ukázala na mohutné písečné duny. Ach bože! „Vyslovuje se to poušť!“ odpověděla jsem se smíchem. Byl to ale skvělý den – jezdili jsme na pštrosech!“
Submitted by @thecassandrachronicals

Nová země, nový přítel

„Jednoho odpoledne v Chorvatsku jsem se zeptal náhodného člověka v hostelu, jestli si se mnou nechce zajít na jídlo. Nakonec jsme se vydali na průzkum Dubrovníku a hledali všechny věci ze seriálu Hra o trůny. Každý jsme šli svou cestou a nakonec jsme se znovu setkali na Islandu! Oba jsme nějakým způsobem začali i skončili naši cestu na stejném místě ve stejnou dobu.“
Zaslal @cassandrasodyssey

Spontánní dobrodružství

„Před dvěma lety jsme s několika přáteli seděli a bavili se o dobrodružném cestování, když jeden z nás vyslovil myšlenku: „Co kdybychom si pronajali plachetnici a plavili se přes léto po řeckých ostrovech v Egejském moři?“ „Slyšel jsem, že je tam také skvělé lezení po skalách, které bychom mohli prozkoumat.“ Ten nápad se zdál příliš dobrý na to, aby byl možný, a na míle vzdálený našim dovednostem, protože nikdo z nás neuměl plachtit a o horolezeckých dovednostech jsme měli pramálo co říct.
Tohle teď píšu z naší pronajaté plachetnice na řeckém ostrově Ios, do konce šestitýdenního pronájmu bez posádky, který nás zavedl do všech koutů Egejského moře, zbývá asi týden. Bylo to všechno a mnohem víc, než jsem si dokázal představit. Po skončení pronájmu se několik z nás vydá na sever Řecka prozkoumat uprchlické tábory s kontaktem, který jsme získali za dobu, co jsme zde. Doufáme, že až se koncem léta vrátíme domů do Kalifornie, uspořádáme pro uprchlíky finanční sbírku.
Pro mě byla tato cesta o tom, že je třeba jít za svými sny, i když se zdají být příliš dobré na to, aby se staly skutečností.“
Předložil @tylerdrogin

Vrcholy a údolí

„Do Chapady Diamantiny v Brazílii jsem se zamiloval v roce 201. Můj otec byl bohužel nemocný a nemohl jet s námi. Na vrcholu Morro do Castelo, v údolí Vale do Pati, jsem se přistihla, že kvůli té ohromující kráse skutečně pláču! Přísahala jsem, že tam otce jednou vezmu, a loni jsem naštěstí mohla jet s ním. Byl to jeden z nejkrásnějších pocitů v mém životě!!!“
Odeslala Caroline L.

Přátelé na náhodných místech

„Jedním z lidí, kteří mi z mých cest chybí nejvíc, je David, původem z Kalifornie (pokud si dobře vzpomínám). Pracoval ve Švédsku a jednoho dne se prostě rozhodl vzít kolo a procestovat Evropu. Poprvé jsme se s ním setkali v Sarajevu a on nás vzal na prohlídku města. Našli jsme velmi útulnou kavárnu ukrytou uprostřed hor aopuštěnou olympijskou dráhu. Byl to správný průvodce!
Pak jsme se s ním kvůli našemu bláznivému životu znovu setkali v Bělehradě, kam jsme šli na pár drinků s ruským kamarádem. Když jsme se v Srbsku loučili, mysleli jsme, že už ho nikdy neuvidíme, ale v Sofii jsme ho potkali ZASE! Tentokrát jsme se vydali na bezplatnou pěší prohlídku města, kde jsme ochutnali místní bulharská jídla. Večeřeli jsme v místním podniku s Američankou a klukem z Íránu, všichni ze stejného hostelu. To objetí na rozloučenou bylo jedno z nejbolestivějších loučení z celého výletu. David je úžasný člověk! Moc nám chybí. „
Podrobit se od Nahuel Diaz

Zápisky o dobrodružství

„Já a můj kamarád Dave jsme se právě vrátili z volného potápění se žraloky velrybími ve městě Oslob na Cebu na Filipínách. Do hostelu situovaného na pláži jsme se vrátili kolem poledne a hned jsme si objednali studené pivo. Když jsme si nadšeně povídali o velrybích žralocích, uvědomili jsme si, že všichni v hostelu tam byli ze stejného důvodu. Začali jsme si povídat s párem, který se právě vrátil ze stejného výletu, a když jsme vyprávěli své zážitky, přišly k nám další dvě Američanky a přidaly se k nám. Po několika pivech v baru jsme se přesunuli po úžasné pagodě ven k moři a vykoupali se v něm.
Viděli jsme spoustu dalších cestovatelů a z jejich gest rukou jsme odhadovali, že i oni se všichni koupali se žraloky. Došel jsem k baru, pozval všechny dolů a napsal na pivní tácky a lístečky „Párty dole u pagody, všichni vítáni, bude to zábavný den/noc“. Ty jsme nechali na stěnách a v pokojích kolejí, aby to lidé viděli. Během dne se k nám přidaly desítky lidí z celého světa. Měli jsme připravený reproduktorový systém a filipínský barman nás zásoboval pivem
Den se přehoupl v noc, na pláži se rozdělal táborák a všichni jsme hráli karty, vyprávěli si příběhy a prostě se zatraceně dobře bavili. Noc jsme zakončili párty u bazénu, než jsme se všichni rozešli. Jeden z nejlepších dnů mého života.“
Zaslal Neil Warburton
Máte nějaký inspirativní cestovatelský příběh, který potřebujeme slyšet? Zanechte nám ho v komentářích níže nebo nám ho řekněte ZDE a možná se objeví v naší další kapitole!
Další inspiraci najdete v našich příspěvcích o genu toulavosti a nejinspirativnějších batůžkářích, které můžete sledovat!