Proč byste si rozhodně měli vzít studijní volno nebo roční přestávku?

V říjnu 2014, když mi bylo 29 let, jsem se rozhodl vzít si roční pauzu. Bylo to něco, co jsem chtěla udělat před třicítkou, a určitě už tušíte, že to byla ta nejúžasnější zkušenost mého dosavadního života!
Dovolte mi, abych trochu přiblížil situaci. V té době jsem měl opravdu dobrou práci, která mě bavila. Obával jsem se, že když si vezmu tolik volna, možná to poškodí mé profesní možnosti, ale ve skutečnosti to můj životopis obohatilo. Vzpomínám si, jak jsem o svém rozhodnutí musela informovat personální oddělení (byla jsem k smrti vyděšená). Ale místo toho, aby si myslel, že jsem se zbláznila, mi můj zástupce HR řekl, jak jsem statečná, jak to bude úžasné a jak až se vrátím, budu snadno schopná získat novou práci. Od lidí jsem dostala spoustu různých reakcí, ale ve skutečnosti byla většina z nich pozitivní.
Neměla jsem partnera ani žádné děti (na rozdíl od některých mých kamarádek, které už byly vdané a druhé dítě bylo na cestě), takže mě nikdo nevázal k tomu, abych zůstala v Limě. Měla jsem našetřeno dost peněz na to, abych si mohla pořídit batoh na jeden rok. Když jsem začala přemýšlet o tom, kolik by mě to vlastně stálo, uvědomila jsem si, že ve východní Evropě nebo Asii bych utratila méně, než v současné době utrácím ve svém domovském městě! Vezměte to lidem, kteří si myslí, že cestování je příliš drahé! 😉 Pro představu, v jihovýchodní Asii jsem za dopravu, ubytování a jídlo utratil asi 1 000 USD měsíčně.
Cestování bylo mou vášní! Do té doby jsem procestoval asi 20 zemí, na dovolené, pracovně atd. Ale zoufale jsem chtěl víc. Proč se spokojit s méně?! A tak jsem se rozhodl, že si dám rok pauzu. A víte, co jsem zjistila? Že je tolik lidí, kteří dělají přesně to samé! Dokonce i cestovatelé, kteří to dělali v mnohem mladším věku.

Stejně jako na většině míst, i v Limě v Peru se vyrůstalo se zavedenou představou o tom, jak by měl život vypadat. Škola končí v 17 letech a pak už je to jen univerzita a práce zaměřená na kariéru. K tomu všemu se přidává tlak na to, aby se člověk oženil, měl děti a udržoval si společenský život. Povinnosti zprava i zleva.
Rozhodla jsem se, že se nenechám ničím rozhodit, a v květnu 2015 jsem se vydala do Cameron Highlands v Malajsii, kde jsem potkala skupinu úžasných Němců, Novozélanďanů a Australanů, kteří se vydali na stejný druh cesty. Bylo jim většinou kolem dvaceti a při společné jízdě autobusem mi vysvětlovali, že v jejich zemích je naprosto normální vzít si hned po škole roční volno a vyrazit na cesty. Necítili žádný tlak na to, aby spěchali a pracovali na svých profesích. Někteří z nich během léta pracovali ve dvou zaměstnáních najednou, jen aby si ušetřili peníze na cestování.

Trochu jsem se zasnila, když jsem si vzpomněla na sebe v tom věku, a mohla jsem si jen pomyslet, že možná kdybych se začala připravovat o něco dřív! Ale místo toho jsem se soustředila na práci, místo abych investovala do cesty. V jejich věku jsem byl také hluboko v dlouhodobém vztahu, takže možná částečně i kvůli společenskému tlaku se mé plány do budoucna týkaly potenciální svatby a dětí, koupě společného bytu atd. Když si pomyslím, že bych ve 29 letech cestoval po světě…? To by mě nikdy nenapadlo!
Povídání s těmi lidmi bylo fascinující. Byli tak mladí, ale tak zralí, a rozhodně mě přiměli uvědomit si, že tolik lidí nemá čas se zastavit a využít DNEŠNÍHO dne. Všichni mají pořád tolik práce se školou, šetřením, plánováním budoucnosti atd. A co TEĎ?!
Když jsem se s těmito skvělými cestovateli seznámila, zeptala jsem se jich, proč si nedělají neustále starosti se svou kariérou. Nebáli se, že si najdou práci? Oni se mě zase ptali, proč je v mé zemi TAK důležité na těchto věcech okamžitě pracovat. Nechápejte mě špatně, vůbec to nebyli žádní lenoši. Prostě jen využili pár měsíců, než jim začala další životní etapa. Čím víc jsem se snažila zdůvodnit, proč lidé tak spěchají s rozjezdem kariéry, tím víc jsem to opravdu nedokázala. Už mi to nedávalo takový smysl.
Opustila jsem práci, abych mohla cestovat, a teď mám jinou, kterou miluji, a mezitím jsem poznala více než 30 zemí! Budoucí zaměstnavatelé mě neoznačili za nějakého hipíka. Ve skutečnosti jsem při každém pohovoru mohla mluvit o tom, jak mi cestování pomohlo rozvinout dovednosti a vlastnosti, které by možná nikdy nezesílily, kdybych zůstala na místě. Kromě toho se výrazně zlepšila moje angličtina, která je mezi cestovateli často tím nejjednodušším a nejuniverzálnějším jazykem.

Pokud jste mladí, proč si nedopřát pauzu, než se vrhnete na univerzitu? Proč si nedopřát trochu oddechu? Nebo proč si mezi univerzitou a prací na plný úvazek neudělat trochu času na cestování? Přísahám, že vám nic zásadního neunikne. Slibuji, že až se vrátíte, bude ve vašem městě všechno víceméně stejné. Navíc uvidíte, že za krátkou dobu zažijete neuvěřitelné množství zážitků, na kterých se toho doma moc nezmění.
Možná se teď můžete soustředit na šetření! Práce v restauraci, práce na volné noze a vůbec něco, čím si na pár měsíců zvyknete šetřit, vám velmi pomůže. Někteří lidé také jezdí ze země do země a pracují v ubytovnách (pokud máte dost peněz na to, abyste se dostali z jednoho místa na druhé), takže to je další způsob, jak si cestu protáhnout. Pokud máš alespoň na vteřinu pocit, že se ti možná líbí víc než jen placení účtů, tak proč si nejít za těmi svými sny 🙂
Tak jako se o to snaží mnoho lidí po celém světě, snažte se užívat si TEĎ. Tím samozřejmě neříkám, že studium a kariéra nejsou důležité. Jen říkám, že život je příliš krátký na to, abychom si ho trochu nezkombinovali a nezažili nějaké dobrodružství, které nám změní život.
AnaLucia je Peruánka, je jí 30 let a koncem roku 2014 se rozhodla opustit svou komfortní zónu a vydala se splnit si svůj sen a objet svět. Navštívila již téměř 50 zemí, ale protože její cestovatelský bacil je neukojitelný, sní nyní o tom, že se brzy vydá objevovat Blízký východ a Afriku.
Podívejte se na další její příběhy na stránkách ViajarParaVivir.com a naFacebooku, Twitteru a Instagramu.