Nadměrný turistický ruch: když turisté ničí ráj (a jak se vyhnout tomu, abyste k nim nepatřili)

Mnozí z nás znají tuto scénu: po dlouhém plánování dorazíte na místo svých snů a vydáte se navštívit nejznámější turistickou atrakci města. Jakmile tam dorazíte, uvidíte dav lidí: obrovské skupiny, nejrůznější rodiny a partičky teenagerů, kteří předvádějí nespočet póz.

Ať už jde o Koloseum v Římě nebo Salar de Uyuni, existují místa, která jsou doslova přeplněná lidmi. V okamžiku, kdy se místo stane přístupným pro turisty a má infrastrukturu k jejich přijetí, všechno se promění v moře lidí, fotek a suvenýrů.

Problém nastává, když se tyto davy stanou většími, než jakou kapacitu pro ně dané místo nabízí.

Je jeden turista na obtíž příliš mnoha lidem?

Turisté „obtěžují“ místní obyvatele již dlouhou dobu. Již v 60. letech minulého století popsal americký sociolog Dean MacCannell turisty jako hloupé tvory, které přitahují „pseudoudálosti“ a „inscenovaná autenticita“. Podle MacCannella turisté přijedou, nechají se něčím okouzlit a vrátí se do své vlastní reality, aniž by si uvědomili realitu ostatních.

Dnes celá města, jako je Barcelona a Berlín, bojují proti rozmachu platforem pro sdílené pronájmy, které ve jménu turismu využívají domovy tamních obyvatel. Kritika či zákaz cestovního ruchu je však kontraproduktivní, zejména proto, že velká část příjmů těchto měst pochází právě z cestovního ruchu. Vědci již prokázali, že obviňování cestovatelů není řešením problému. Nejprve je třeba tomuto problému porozumět.

Co je to nadměrný cestovní ruch?

To, že je nějaké místo přeplněné, ještě neznamená, že je destinace nasycená. V turistické vědě se tomuto jevu říká „přeplněnost“ a jednoduše to znamená, že je v daném prostoru příliš mnoho lidí. Vzpomeňte si na Eiffelovu věž v létě nebo na Times Square v New Yorku.

K přeplnění dochází, když masivní příliv turistů ohrožuje kulturu, ekonomiku a přírodu daného místa. Skupina výzkumníků, která jménem Evropského parlamentu provedla studii na toto téma, popsala „nadměrný turismus jako situaci, kdy dopad cestovního ruchu v určitém čase a místě překračuje jeho fyzické, environmentální, sociální, ekonomické, psychologické a/nebo politické limity“.

Jak Instagram přispěl k nadměrnému turismu

@francineito

Místa s velkým počtem lidí nejsou nutně ohrožená. S příchodem nových komunikačních technologií a změnou našeho cestovního chování však musíme do rovnice přidat další faktor: faktor Instagramu. Pokud dané místo navštíví desítky influencerů, jejich sledující budou pravděpodobně chtít napodobit jejich fotku.

Příkladem je památník Sky Gates na Bali.

Na Instagramu je dnes tolik krásných fotek, že se tam tvoří fronty turistů čekajících na svou příležitost zažít „influencerský moment“. Okolní krajina, která na fotkách není vidět, vůbec nevypadá tak, jak byste čekali. Chrám Lempuyang, kde se slavná brána nachází, je však pro Balijce posvátný a stojí za (uctivější) návštěvu.

Ohrožené ráje

Nadměrným turismem netrpí jen ta nejfotografovanější místa. Výše zmíněná studie Evropského parlamentu dochází k překvapivému závěru: nadměrný turismus neohrožuje velká města a jejich otravné obyvatele, ale ohrožuje malá venkovská městečka a jejich okolí.

Pokud je tedy Sagrada Família v Barceloně přeplněná, jde prostě o přeplněnost. Když se však thajská vláda rozhodne do roku 2021 uzavřít Maya Bay, svou nejslavnější pláž, je to proto, že se příroda již nedokáže zotavit z škod způsobených dravým turismem. Právě v tuto chvíli musíme zapnout výstražný signál a přehodnotit, jak si vybíráme své vysněné destinace, jak cestujeme a jak regulujeme turistické aktivity.

Nejnebezpečnější aspekty nadměrného cestovního ruchu

Pokud se nadměrný turismus vymkne kontrole, může zničit historická místa, původní druhy a starobylé kultury. Tlak, který na dané místo vyvíjejí tisíce turistů, je mnohem větší, než si dokážeme představit. Turisté všude zanechávají spoustu peněz, ale také spoustu odpadu.

Představte si malé městečko s kanalizačním systémem dimenzovaným na 10 000 obyvatel. Když se vláda rozhodne uspořádat mezinárodní akci s účastí 2 000 lidí, spočítá, kolik dolarů návštěvníci přinesou do ekonomiky, ale nepřemýšlí o každodenním odpadu, který systém přetěžuje (ano, mluvíme o moči a výkalích).

Jednoduchá chyba v odhadu může způsobit prasknutí potrubí, přerušení dodávek vody do města, znečištění podzemních vod a řek a dokonce i zničení celého města! Zní to jako přehánění? No, v některých z nejnavštěvovanějších měst Jižní Ameriky je to během Rallye Dakar běžná situace.

Zákony na ochranu turistických letovisek před přetížením

Jak lze tento problém vyřešit? Tím, že přestaneme cestovat? Tím, že se zavřeme doma a budeme vzlykat při myšlence na místa, která nikdy neuvidíme na vlastní oči? Ne, není úkolem turistů řešit problém infrastruktury celých měst. Je na nás, abychom dodržovali pravidla, nebyli na obtíž a neplýtvali přírodními zdroji. Příkladem relativního úspěchu je posvátná hora Machu Picchu v Peru.

Už roky my, batůžkáři, slýcháme, že Machu Picchu se chystá zavřít. Dnes je počet návštěvníků, kteří mohou každý den přijít k ruinám, omezen kvůli tlaku ze strany výboru UNESCO zodpovědného za ochranu této památky světového dědictví. Tlak zabral a můžeme říci, že Machu Picchu bude pro návštěvníky otevřeno ještě dlouhou dobu.

Jak nebýt jedním z „těch“ turistů

Každý batůžkář si myslí, že umí cestovat lépe než „davy“, tedy turisté z organizovaných zájezdů. To neříkám já, ale existují k tomu studie. Batůžkáři mají větší svobodu při plánování trasy, mohou strávit více času na jednom místě a ne jen rychle prohlédnout památky, nakoupit suvenýry a odjet. To je fakt, i když je třeba zohlednit i další faktory.

Respektování místních zvyků se zdá být samozřejmostí, ale pokud nejsme dostatečně pozorní, je těžké rozpoznat kulturní nuance, které nás odlišují od našich hostitelů. Před cestou se informujte o zvycích, ptejte se, poslouchejte a pozorujte. Vy a vaši přátelé se těšíte na stylovou cestu vlakem do některého z evropských hlavních měst, to chápu, ale pro ostatní cestující ve vlaku to může být jen další cesta z domova do práce. Je důležité respektovat klid ostatních.

Zkrátka se vžijte do situace těch, kteří s vámi sdílejí stejný prostor.

Udržitelný způsob cestování

El Rio Hostel, Santa Marta, Kolumbie @elriohostel

Existují již udržitelnější způsoby cestování a pravděpodobně mnohé z nich již praktikujete. Ubytování v hostelu je nejlepší volbou, protože máte více kontaktu s ostatními cestovateli, můžete si vyměnit ubytování za práci a zabíráte méně místa než king-size postel v pětihvězdičkovém hotelu.

Můžete si také sami vařit a vyhnout se tak horám odpadků, které vznikají v restauracích s rychlým občerstvením.

Navíc s batohem na zádech pravděpodobně nebudete celý den zaneprázdněni aktivitami a přecházením z jedné prohlídky na druhou. Pomalejším cestováním a delším pobytem na jednom místě snižujete svou ekologickou stopu, navazujete kontakt s místními obyvateli a zažíváte, jaké to tam opravdu je.

7 tipů pro udržitelný cestovní ruch

@leonorsousa

Tady je pár velmi jednoduchých tipů, které můžete uplatnit při své příští cestě a které pomohou snížit negativní dopad nadměrného cestovního ruchu, abychom mohli tyto destinace navštěvovat ještě dlouho:

1. Pokud je to možné, cestujte vlakem nebo autobusem místo letadlem.
2. Vezměte si s sebou vlastní láhev na vodu a kovové nádobí (brčko, příbor a talíř).
3. Zjistěte si, kam cestujete, a vyberte si jako termín cesty mimosezónu.
4. „V Římě se chovejte jako Římané“, tj. chovejte se a jezte jako místní a podporujte malé rodinné podniky namísto nadnárodních společností.
5. Vybírejte suvenýry s rozvahou, abyste nepřispívali k vykořisťovatelskému průmyslu (žádná ptačí peří, drahé kameny ani úlomky z archeologických nalezišť).
6. Nenavštěvujte atrakce, kde se využívají zvířata, jako jsou například jízdy na slonech.
7. Nikdy nenechávejte odpadky ležet kolem, zejména v přírodních rezervacích, kde platí motto „nic nenechávejte, jen foťte“.

O autorce

Mariana Eberhard je nezávislá novinářka a překladatelka. Žije v Berlíně, je matkou v německo-brazilské rodině a sběratelkou tropických rostlin. Ve volném čase se snaží dokončit doktorát v oboru sociologie cestovního ruchu, kde se věnuje výzkumu batůžkářů v Jižní Americe a kulturním konfliktům. Některé z jejích textů najdete na blogu Travel Praxis.