Mým kolegyním cestovatelkám, které trpí nervozitou…

Ahoj dámy,

Mluvím k vám – k těm z vás, které čtete tyto webové stránky a hledáte tipy a postřehy o tom, jaké by to mohlo být, kdybyste opustily práci, která vás nesmyslně nudí, shrnuly svůj život do batohu a vydaly se hledat dobrodružství.

Tak co vám brání? Říkají vám lidé, že je to riskantní? Že [vložte zemi] není místo pro ženu, která cestuje na vlastní pěst? Naznačují, že půlroční nebo roční volno bude pro vaši kariéru a životní plány jen na škodu? Že toho budete jen litovat?

To jsou názory jiných lidí. Je načase začít naslouchat sama sobě.

Pokud se rozhodnete propůjčit ucho každému člověku, který má ústa, je pravděpodobné, že nikdy nic neuděláte. Budete tak zaneprázdněni nasloucháním obavám všech ostatních, že se nakonec mohou stát vašimi vlastními. Mohli byste sedět zabalení do deky, zatemňovacími žaluziemi bránit všem škodlivým slunečním paprskům, aby pronikly do vašeho bezpečného domu, sledovat jednu zpravodajskou relaci za druhou nebo se obsedantně krčit nad počítačem a kontrolovat, zda se neobjevují zprávy o bezprostředních hrozbách – pak ale riskujete, že budete žít v neustálém strachu a nikdy nic neuděláte. Chcete zůstat ve svém domě navždy? Vím, že je tu teplo, ale to je i na jiných místech… a tam jsou pláže! Můžeš si přibalit i pantofle, pokud máš pocit, že by ti to pomohlo.

Pokud tohle čtete, zjevně máte zájem poznat svět. Pokud chcete jet, ale něco vás brzdí – pochybnosti o sobě samých nebo o tom, co vás tam čeká, je důležité si uvědomit, že stejné obavy má každý, kdo cestuje. Rozdíl je v tom, že se tím nenecháme zastavit. Nepřipouštíme si, že bychom měli zůstat a vzdát se poznávání světa jako preventivního opatření. To není způsob života.

„Stoprocentně zemřeš.“

„Zkus se nezamilovat do každého, koho potkáš, Amy. Už to vidím, kost nosem, dítě na každém cecku.“

„Myslím, že nejbezpečnější bude, když nebudeš věřit nikomu.“

Možná to zní jako bláboly blázna, ale ve skutečnosti jsou to skutečné rady, které jsem dostala, když jsem oznámila, že se chystám cestovat sama po Jižní Americe. Rodinní přátelé, kolegové i téměř neznámí lidé se znovu a znovu usmívali, přikyvovali, dívali se do mých vzrušených zelených očí… a pak klidně vyjmenovávali všechny způsoby, o kterých tušili, že by mě na cestách mohly potkat. Samozřejmě jsem se tomu všemu smála… a tady je upozornění – vy budete muset taky.

Lidé předpokládali, že nebudu vědět, co dělám. Že je to pro mě poprvé. Že jsem se za ta léta neorientoval v cizích místech. Zděšeně zalapali po dechu, když jsem jim řekla, že jedu sama. Málokdo bral v úvahu, že jsem vlastně chtěla jet sama. Že se chci spoléhat jen sama na sebe a že chci o všem rozhodovat sama. Proto jsem měl s většinou těchto „moudrých slov“ problém, protože lidé předpokládali, že..

Dovolit ostatním lidem, aby si o vás dělali domněnky, nedělají jen ženy. Týká se to všech. Pokud to dovolíme a nepromluvíme nebo to nezpochybníme, lidé to budou dělat dál. Buďte hlasití, opravujte je a hlavně nedovolte, aby se jejich domněnky nebo názory na vás staly vašimi vlastními domněnkami nebo názory na vás. Je snadné souhlasit a přijmout, ale mnohem zábavnější je hledat pravdu a poznávat sám sebe.

Těm z vás, žen, které by rády cestovaly, ale myslíte si, že na to nemáte dost odvahy… říkám, že je to nesmysl. Ženy jako druh jsou odvážné. Jsme bojovnice. Krvácíme a neumíráme. Denně se pohybujeme ve světě, který okupují lidé, kteří nám ne vždy věří, ale většina z nás si tyhle nesmysly nenechá líbit. Projevujeme odvahu a odhodlání. Vytlačujeme věci z malých míst. Necháváme si od cizích lidí vytrhávat ty nejkratší vlasy za kořínky a míříme si laserem na obličej i na fanynky, jako by o nic nešlo. Mačkáme se v nepohodlně těsných věcech a jíme pochybné vývary, jako by nechutnaly jako hlína. Lidé jsou na nás zlí. Jsme zlí jeden na druhého. Jsme zlí sami na sebe. To vyžaduje odolnost a odvahu. Je mi jedno, že podle všeobecného mínění jsme „slabší“. Obecný názor je nesmysl. Důsledně si dokazujeme, že jsme drsňáci. Děláme to už po staletí. Jsme bojovníci. Jezdíme na vozech, stali jsme se samuraji a byli jsme ve vesmíru. Jsme dost odvážní na to, abychom dělali, co chceme. A ať už je to cokoli, je to přesně to, co by měly dělat ženy, co by měl dělat každý… co chceme dělat. Máme štěstí, že žijeme na místě, kde tuto svobodu máme – někteří o ní mohou jen snít. Udělejte to pro ně. Pokud jste nervózní, pomyslete si, co by udělala She-Ra? Co by dělala Barbie, kdyby neměla takový hlad? Vyrazila by ven a poznávala svět, to je to, co – copak jste neviděli všechny její oblečky? Je připravená. A ty taky.

Kniha Amy Bakerové: bakerová: „Miss-Adventures: A Tale of Ignoring Life Advice While Backpacking South America (Příběh o ignorování životních rad při cestování s batohem po Jižní Americe). Svůj výtisk si můžete pořídit zde.